Napsat něco o sobě je možná jedna z nejtěžších věcí, které člověk řeší — a já nejsem výjimka. Řekl bych, že jsem typ, co rád zkouší všechno… a zároveň máloco dotahuje. Moje koníčky mají často kratší trvanlivost než mléko z Alberta, takže popsat, co mě vlastně baví, není úplně snadné. Občas se ale něco chytne. Třeba moje krátká, ale intenzivní fáze výroby domácí kombuchy. Tři měsíce nadšení. Taky se počítá, ne?

Trvalejší zájem ale mám o IT. Věnuju se automatizovanému testování, stavím testovací frameworky a nástroje, starám se o CI/CD a čím dál víc mě zajímá i backend vývoj. Neříkám, že mám vše pod palcem, ale zrovna tenhle směr mi dává smysl a zatím nepolevuje. Nepolevil dobrých 15 let, což je co říct. Tenhle blog mimo jiné slouží i jako průzkumný terén — prostor, kde si srovnávám myšlenky, učím se a poznávám sám sebe.

Pocházím z Brna, ale studuju na VŠB-TUO. Obor? Informatika, jak jinak. A i když se na to občas někdo dívá s nepochopením, mě to nijak neuráží. Chci bakaláře. Ne snad kvůli prestiži, spíš aby „Bc.“ na smlouvě nepůsobilo jako placeholder. Ať se taky můžu chlubit jako kdejaký póvl.

Jsem těžce nedoslýchavý a ovládám český znakový jazyk. Znamená to, že se pohybuju mezi světem slyšících a Neslyšících — a někdy to není jednoduché. Komunikace mě většinou baví, ale jsou dny, kdy to drhne. A někdy drhnu i já.

Rád přemýšlím. Nad světem, nad lidmi, nad sebou. Mám potřebu věci zpochybňovat, hledat souvislosti, diskutovat a jít víc do hloubky. Sebereflexe je pro mě klíčová — u sebe i u druhých. Nechci mít pravdu, chci se dobrat k něčemu, co dává smysl.

Abych ale nezůstal jen u světlejších stránek — moje slabiny? Prokrastinace, neschopnost dokončovat věci a upřímnost, která někdy překračuje zdravou míru taktu. Vím o tom. A většinou si na tom i spálím prsty. Ale tak to chodí.

Ve zkratce bych se popsal jako chaotický pragmatik. Ne vždy mám plán, ale nakonec se v tom většinou nějak zorientuju. A to stačí.